PDF《a炉閙ata*》

103 Studia Historica Brunensia

63 /

2016 /

1 DOI: 10.

5817/SHB2016-1-7 Proměny vztahu státu a?ruské pravoslavné církve v?postsovětském Rusku C vybrané problémy a?témata* Transformations of the Relationship Between the State and the Russian Orthodox Church in Post-Soviet Russia C Selected Issues and Topics Vladimír Naxera / [email protected] Katedra politologie a mezinárodních vztah?, Západo?eská univerzita v Plzni, Plze Abstract In this article the author tries to provide a?basic outline of the forms and metamorphoses of mutual relations between the Russian orthodox church and the state in the period from the collapse of the USSR to the present day. At the latest since the mid-nineties began to realize the interactions between the two actors and the church has become (co-) creator of the new national/state ideology, which is typical for the current authoritarian regime V. Putin. The text shall be measured on the selected topics and events, on the basis of which it is possible to re- lationship illustrate. Among these selected examples will have a?dominant position case Pussy Riot, which well shows the real interconnection and the creation of discourse, which this link legitimizes. Key words Russia, Russian Orthodox Church, patriarch, Jelzin, Putin, Pussy Riot, Kirill, Alexy II * ?lánek vznikl v rámci projektu SGS-2015-015, kter? byl poskytnut Západo?eskou univerzitou v Plzni. Ně- které my?lenky a informace obsa?ené v textu byly ji? d?íve publikované v textech, jejich? jsem spoluau- torem, do tohoto textu byly p?evzaty s laskav?m svolením spoluautorky C viz Avanesova, Maria a Naxera, Vladimír: Ruská pravoslavná církev a její vztahy se státem v době patriarchátu patriarchy Alexije II. Politic- ké vedy, 2016, ro?. 19, ?. 3, s. 8C30, také Tí?: Proměny vztah? ruské pravoslavné církve v době patriarchy Kirilla. Central European Political Studies Review, 2016, ro?. 18, ?. 1, s. 84C100.

104 Cílem p?edkládaného p?íspěvku je poskytnout základní ná?rt vztahu mezi ruskou pravoslavnou církví a?státem v?období po rozpadu SSSR. Zd?razněna budou p?itom spe- cifika tohoto vztahu a?to, jak?m zp?sobem se dan? vztah proměnil. Za?átek devadesá- t?ch let p?inesl díky pádu komunismu církvi zcela nové mo?nosti a?v?razn?m zp?sobem změnil její postavení. Zásadním aktérem vztah? se od po?átku stal patriarcha Alexij II., kter? se roku

1990 stal celkem pát?m patriarchou ruské pravoslavné církve v?období existence SSSR1 a?zárove patriarchou, do jeho? volby v?razněji nepromlouval stát, co? je jev, kter? není v?rámci specifické ruské církevní historie p?íli? ?ast?. V?po?áte?ním období po rozpadu SSSR se vzájemn? vztah státu a?církve nesl spí?e v?duchu snahy státu o od?inění sovětské minulosti, která církev v?razně po?kodila, a?to samoz?ejmě nejen v?období stalinském. Nejpozději v?polovině devadesát?ch let se v?ak vzájemn? vztah za- ?al proměovat a?ze státu a?církve2 se stali vzájemně provázaní akté?i. Tato vazba vydr?e- la i?p?es změny na postu prezidenta i?patriarchy dodnes. Situace provázání státu a?církve není z?historického hlediska pro Rusko ni?ím nov?m a?neznám?m C vztah státu a?církve se v?rámci rusk?ch dějin odvíjel odli?ně od zbytku Evropy a?nejpozději od doby vlády Petra I. m??eme pozorovat v?razné navázání církve na stát, co? bylo dáno i?zru?ením ú?adu patriarchy. Tato vazba se v?období dal?ích car? je?tě zv?raznila, z?církve se de facto stala jedna z?oblastí státní správy a?v?rámci ideologie ruského samoděr?aví byla postupně vypěstována ona pověstná ?symfonie moci , tedy aliance moci světské a?moci duchovní, ke které má sou?asná Ruská federace opět ve- lice blízko (srov. ní?e v?textu). Dne?ní provázanost obou aktéru je vzájemně v?hodná C církev vyjad?uje oficiální politice ústy sv?ch vysok?ch p?edstavitel? podporu, ?ím? jí dodává notnou dávku legitimity, stejně tak církev má díky tomuto vztahu zaji?těné privi- legované místo ve spole?nosti, médiích, ?kolství atd. O sou?asném Rusku v??ádném p?ípadě nelze hovo?it jako o státu demokratickém C Putin?v re?im lze dle mnoha odborník?3 směle ozna?it za re?im autoritativní.4 Putin sám p?itom povahu re?imu zastírá koncepty tzv. ?ízené nebo té? suverénní demokracie,5 která má, namísto odmítaného západního modelu liberálně demokratického z?ízení, b?t pro Rusko ideální cestou. Jedním ze znak??autoritativních re?im? je tzv. re?imní mentalita, p?i?em? základem existujících mentalit b?vá velice ?asto církev ?i nábo?en-