PDF《OŠTINA, UMBERŠTINA A JIHOPIKÉNŠTINA》

SBORN?K PRAC? FILOZOFICK? FAKULTY BRN?NSK? UNIVERZITY STUDIA MINORA FACULTATIS PHILOSOPHICAE UNIVERSITATIS BRUNENSIS N 8,

2003 DANIELA URBANOV? O ? T I N A , U M B E R ? T I N A A J I H O P I K ? N ? T I N A - S A B E L L S K ? J A Z Y K Y Za posledních t?icet let do?lo k v?raznému nár?stu na?ich vědomostí o prehis? torii jazyk? staré Itálie.

Tento pokrok se t?ká p?edev?ím sabellsk?ch jazyk?. No? vé objevy nápisné dokumentace a lingvistické vyhodnocení znám?ch fakt?, pub? likace monografick?ch prací a souborná vydání epigrafick?ch doklad? umo?nily zna?n? kvalitativní posun bádání na poli italick?ch dialekt?.1 Některé paleoitalické nápisy byly známy ji? v 15. stol. - to je p?ípad umber- sk?ch Iguvinsk?ch tabulí;

dal?í oské doklady, jako je Cippus Abellanus a Tabula Bantina, byly nalezeny v 18. stol., témě? zárove s objevením Pompejí. Vzhle? dem k tomu, ?e tyto texty jsou napsány abecedou odvozenou od etruské (kromě Tabule z Bantia, na které je pou?ito latinské abecedy), byly ve své době mylně pova?ovány za doklady etru?tiny. Po?átky vědeckého zkoumání jazyk? staré Itálie spadají do poloviny 19. století. Za zásadní m??eme pova?ovat dvě publi? kace, které poskytly základní historick? a filologick? aparát, umo?ující dal?í bádání v tomto oboru - jedná se o knihu Die umbrischen Sprachdenkmdler od autorské dvojice Aufrecht-Kirchoff z r.

1848 a o knihu Die unteritalischen Dia? lekte od Th. Mommsena z r. 1850. Mommsenova práce b?vá právem pova?ová? na za pr?lom v oblasti staroitalské filologie. Její p?ínos spo?ívá mimo jiné v tom, ?e dokazuje nezávislost v?voje alfabetick?ch systém? na v?voji jazyka. Zásadní bylo pak poznání, ?e pro jeden jazyk byly v historické době u?ívány sou?asně t?i r?zné písemné systémy: na severu etruská abeceda, na jihu ?ecká alfabeta a v poz? děj?í době latinská abeceda. Tyto t?i písemné systémy slou?ily k zapisování o?ti- ny, p?i?em? latinské ozna?ení oscus se vztahuje p?edev?ím k jazyku, kter?m mluvily r?zné kmeny ve st?ední a ji?ní Itálii. Rovně? od Mommsena pochází ozna?ení umber?tiny názvem sabellsk? jazyk. Brzy byla rozpoznána p?íbuznost umber?tiny a o?tiny, tak?e mohla b?t k indoevropsk?m jazyk?m, je? byly do té doby známé, p?i?azena nová jazyková větev, osko-umberská. Viz rovně? EICHNER 1993, jen? p?edkládá soustavnou kritickou historii studií osko- umbersk?ch dialekt? s p?íslu?nou bibliografií.

6 DANIELA URBANOV? Prudk? rozvoj bádání na poli o?tiny a umber?tiny zaznamenáváme od konce 19. stol. ve studiích K . Bruggmanna2 a jeho ?áka R. von Planty - Grammatik der oskisch-umbrischen Dialekte, 1,11, Strassburg 1892, 1897;

témě? sou?asně vy?la také z pera anglického badatele R. S. Conwaye kniha The Itálie Dialects, edited with Grammar and Glossary, Cambridge 1897, a kone?ně jmenujme je?tě o má? lo mlad?í spis C. D. Bucka A Grammar of Oscan and Umbrian, Boston 1904,

19282 , jen? byl po dlouhou dobu základním dílem ve svém oboru. Krátce po 2. světové válce zaznamenáváme dal?í v?znamn? posun v této ob? lasti, v r.

1953 vychází Vetter?v Handbuch der italischen Dialekte, (I. Band: Texte mit Erklarung, Glossen, Worteverzeichniss), a tato kniha se stala na dal?í p?lstoletí základním v?chodiskem pro badatele na poli jazyk? staré Itálie. Ve Vetterově díle pokra?oval vydáváním nově objeven?ch osk?ch nápis? P. Poccet- ti (Nuovi documenti italici, a complemento di manuále di A Vetter, Pisa 1979). Dále jmenujme rovně? z italského prost?edí knihu V . Pisaniho Le lingue delVltalia antica oltre il latino, Torino, 1951,